Ruská baňa

Obdobou finské sauny je ruská baňa. Svojí stavbou se nijak neliší od finské sauny. Co je odlišné je průběh procedury.

Ruské baně jsou většinou třístupňové s výškou od 2,5 m do 3,0 m.Teplo zde vytváří kamna na dřevo.Pára se vytváří poléváním horkých kamenů vodou. Regulace u těchto lázní je nejčastěji přivíráním a otvíráním škrtících klapek  na přívodu vzduchu. V nejvyšších místech těchto saun se při vlhkosti vzduchu až 40% dosahuje 80 stupňů, někdy i více.

Ruská baňa je pro návštěvníky,  kteří nejsou nováčky v sanování.

Hlavní procedurou je opakované, postupně se zintenzivňující, prohřátí organizmu.Pro zvýšení prokrvení pokožky a uvolnění svalstva se užívají březové nebo dubové metly. Tyto větvičky se „sklízejí“ pouze jeden týden v roce, kdy je zaručena jejich mechanická kvalita a maximální obsah účinných přírodních látek.

Po úplném prohřátí těla se koupající odeberou do bazénku se studenou vodou nebo pod studenou sprchu a své tělo ochladí. Takto  proceduru několikrát opakují.

Mezi prohřev lze přijímat i další procedury jako solnou nebo bylinnou saunu.

Historie BANI

Baňa má prastaré tradice. Zprávy o ní se objevují v nestorových letopisech z roku 1206.

Ve starém Rusku patřili pověstné koupele k běžnému životu.

Nejstarší potní lázně byly umístěny z větší části v zemi  - zemnice. Později se z nich staly dřevostavby z modřínových kmenů.

Carevna Kateřina  II. rozdělila baně na mužské a ženské části. Do koupeli mohli muži pouze jako obsluha, malíři a lékaři  - aby je mohli studovat.

Na počátku 19. stol. Pruský král postavil ruskou parní lázeň v Postupimi a řekl: „….ruský národ je zdravý a silný a parní lázeň na to může míti svůj podíl"